Princip gurua je principem rozvoje vědomí. Platí od nepaměti. Guru vede tvory od nepravé skutečnosti ke skutečnosti pravé, ze tmy nevědomosti ke světlu poznání. Na zemi se tento Kosmický Princip projevuje v nejčistší formě jako boží inkarnace neboli duchovní Mistr.
Mezi seberealizovanými Mistry a Bohem existuje spojení jako mezi příbytky a elektrárnou, která je napájí elektrickým proudem. Skrze duchovní práci, meditaci a cvičení získali Mistři světlo a sjednotili se s boží vůlí. Jsou vědoucí uprostřed nevědomosti, připomínají člověku jeho vrcholný cíl, naznačují cestu, poskytují poučení.
Každý rozvojový proces, ať se ocitá v kterémkoli stadiu, se vyznačuje nárůstem poznání. Princip rozvoje vědomí se často přirovnává ke svíčce: Mistr zapálí svíčičku poznání svého žáka a ten – pokud přijme a zvnitřní si Mistrovo učení reprezentující princip gurua – se nakonec sám stává Mistrem.
Princip gurua vyjadřuje prastará mantra:
DHJÁNA-MÚLAM GURU-MÚRTI
Základem meditace je guruova podoba.
Co je to guruova podoba? Jeho pravá podoba je blaženost, moudrost, poznání, jednota, pravda, čistota, světlo. Je věčný, neměnný, všudypřítomný a vševědoucí. Podstata gurua je vibrace dokonalého, zářivého, čistého světla.
PÚDŽÁ-MÚLAM GURU-PÁDAM
Základem služby Bohu jsou guruovy lotosové nohy.
Guruovy „lotosové nohy“ jsou prastarý posvátný symbol. Reprezentují boží přítomnost na zemi. Když se s modlitbou a obětí skláníme k božím nohám, pozbýváme ego a nabýváme pokoru a oddanost vůči boží vůli.
MANTRA-MÚLAM GURU-VÁKJAM
Základem manter jsou guruova slova.
Všechna svatá písma, Védy, Upanišady, Bhagavadgíta, Rámájana, Bible, Korán a další, jsou „guru-vákja“ – slova Božských Mistrů. Na duchovní cestě uspějeme jen tehdy, když Mistrovým slovům porozumíme, když je pochopíme a budeme se jimi řídit.
MÓKŠA-MÚLAM GURU-KRPÁ
Základem osvobození je guruova milost.
Jóga je cesta, po které můžeme kráčet i sami. Ale jen do určité meze. Cvičením jógy lze dosáhnout téměř všeho. Budeme s to rozšířit vědomí do celého vesmíru (brahmánda), zakusíme absolutní prázdnotu (šunjákáša) – avšak nedojdeme osvobození (mókša). Z pout karem a koloběhu smrti a znovuzrozování se můžeme osvobodit pouze za součinnosti duchovního Mistra, zprostředkovatele boží milosti.
Naše titěrná osůbka nezdolá sama horu navršených karem. Tu může zničit jen boží milost, guru-krpá. Ta jediná je s to učinit nemožné možným. Jen pomoc Boha a Mistra nám umožní dokončit cestu. Boží milost se neomezuje pouze na některá náboženství anebo na některé země. V každé době se rodili světci a duchovní Mistři. Pravý Mistr je ten, kdo došel jednoty s Bohem, a tak stojí nad veškerou dvojností.
GURUR BRAHMÁ, GURUR VIŠNUH, GURUR DÉVÓ MAHÉŠVARAH
GURUH SÁKŠÁT PARABRAHMA, TASMAI ŠRÍ-GURAVÉ NAMAH
Guru je Brahmá, guru je Višnu, guru je Šiva (Mahéšvara).
Guru je parabrahma, Nejvyšší Já. Guruovi vzdávám nejvyšší úctu.
Tři božstva Brahmá, Višnu a Šiva symbolizují či ztělesňují tři prapůvodní síly vesmíru: Brahmá je stvořitel, Višnu ochránce a udržovatel, Šiva ničitel (všeho negativního) a osvoboditel.
Parabrahma symbolizuje Boha v nedílné úplnosti veškerých aspektů. Princip gurua jakožto Nejvyšší Vesmírný Princip stojí tedy nad jednotlivými božskými manifestacemi a aspekty. Je to sám Bůh.
Tyto síly působí i v nás, podobně jako ve všem, co bylo stvořeno. Tvůrčí jednání a produktivní myšlení představuje princip Brahmy. Péče o uchování života a životního prostředí je realizace Višnuova principu. Šivův princip se vyjadřuje v touze a snaze osvobodit se od všeho negativního, očistit se od záporných vlastností, vymanit se z problémů a učinit život příjemným a šťastným. I síla vůle je projevem Šivova principu.
Tresť Parabrahmy existuje v každém z nás. Ona jiskřička Božského Světla je jako motor duchovního usilování a rozvoje spirituality. I v nás samotných působí „princip gurua“, který vede duši ke světlu poznání a k Pravdě.
Zaměření na duchovní cíl může být podpořeno, ale i ztíženo jak vnějšími, tak vnitřními faktory. Velkým požehnáním pro duši jsou zejména čtyři následující okolnosti:
Setkají-li se všechny tyto okolnosti, má člověk velkou naději, že dosáhne duchovního cíle. Kdo ovšem takovou vzácnou příležitost promarní, dlouhou dobu ji nejspíš nedostane znova. Můj Mistr paramahansa svámí Mádhavánanda napsal v bhadžanu BHÁÍ TUM DŽÁGÓ RÉ:
Vzácný diamant lidského života nedostaneš jen tak.
Budeš muset projít koloběhem osmi milionů čtyř set zrození.
Šrí Maháprabhudží v jednom bhadžanu říká:
Malý mraveneček může jednoho dne doputovat až k tomu, že se
zrodí jako bůh Indra, pán nebes.
Ale poté, co Indra sklidí plody svých dobrých skutků, vrátí se znovu
do koloběhu znovuzrozování v podobě malého mravenečka.
Všichni tvorové jsou vázáni časem a podléhají zákonu znovuzrozování. I božské bytosti z nebeských sfér. I kdyby je jejich dobré skutky dovedly do vyšších světů, i kdyby zde strávily miliony let, bude této blažené době jednou konec. Ten však, jehož osvobozené vědomí vplyne do kosmu, přestane být poplatný času a jakémukoli omezení. Nezemře a nebude se znovu rodit.
V životě se setkáváme se šesti druhy guruů.
• První guruové jsou rodiče. Vliv a vzor rodičů má pro rozvoj dítěte velký význam. Zejména pak vliv a vzor matky. Myšlenky a city matky mají na dítě obrovský vliv, už když je v jejím lůně. Pro dítě je velice důležité, aby je rodiče přijali s láskou a s láskou a v harmonii je vychovávali.
• Druhými učiteli jsou kamarádi a přátelé ze školy. Zvyky a povahu určuje do značné míry společnost, ve které se člověk pohybuje. Ve špatné společnosti (kusang) se necení morální hodnoty, čas se tráví bezobsažnými nebo škodlivými činnostmi a člověk – vědomí – upadá. Naopak dobrá společnost (satsang), styk s laskavými, moudrými, duchovně zaměřenými lidmi podporuje rozvoj. Zejména děti jsou lehko ovlivnitelné. Snadno přebírají jak pozitivní, tak negativní vzory. Proto bychom měli být dobrým vzorem pro své děti a namísto spousty hraček jim dávat porozumění, pochopení, inspiraci, lásku a moudrost.
• Třetí guruové jsou učitelé a profesoři ve škole. Vyučují aparavidju. Zprostředkovávají profesní znalosti a dovednosti potřebné pro život ve světě. Dovedeme-li toto vědění správně užít a předat příští generaci, vyrovnáváme se s prohřešky, kterých jsme se dopustili vůči svým učitelům.
• Čtvrtí guruové jsou učitelé náboženství a kněží. Zasvěcují nás do učení a církevních obřadů v oblasti naší kultury. Učitel náboženství vysvětluje lidskou dharmu, rodinné povinnosti, povinnosti vůči bližnímu, vůči zvířatům a přírodě. Dharmou člověka je být ochráncem a pomocníkem a toužit po poznání Boha. Bohužel, tuto povinnost plní v současné době jen málokdo.
• Pátý guru je duchovní Mistr, satguru. Učí nás lidské dharmě v duchovním smyslu a zprostředkovává nám paravidju, dokonalé spirituální poznání. Učí nás náboženství, které stojí nade všemi církevními věroukami a konfesemi, protože jeho cílem a obsahem je „povinnost opravdového vztahu“ – sat-sanátana-dharma. Duchovní Mistr ukazuje cestu k Pravému Já (átmá). Otevírá žákovi bránu k osvobození a k sebeuskutečnění.
V každém náboženství, v každé kultuře a v každém národě existuje princip Mistr – žák. Všichni velcí Mistři, které uctíváme jako boží vtělení, měli gurua. Rši Sandípa byl Mistrem boha Kršny, rši Vasištha byl guruem boha Rámy, Ráma byl guruem Hanumána. Jan Křtitel zasvětil Ježíše Krista a Ježíš byl Mistrem apoštolů.
• Šestý a poslední guru je vnitřní Mistr, kterého každý z nás chová uvnitř sebe. Když žák získá mistrovství a je jakožto Mistr schopen předávat světlo poznání ostatním.
Intelektuální znalosti na cestě poznání nepomáhají. Slova a knihy mohou člověka inspirovat, ale nemohou poskytnout duchovní vedení. Vést nás může pouze ten, kdo prošel cestou, po níž nás povede. Chceme-li se dostat na vrchol hory, zvolíme si za průvodce někoho, kdo zná horu nejen z mapy, ale má vlastní zkušenost s výstupem. Copak by průvodce bez osobní zkušenosti uměl upozornit na překážky a nebezpečí, které nás po cestě mohou potkat? Dovedl by vůbec zvolit cestu, která skutečně vede k cíli?
Pouze BRAHMANIŠTHA ŠRÓTRIJA SATGURU je hoden plné důvěry, neboť cestou sám prošel a dosáhl cíle. Pouze takový průvodce zná směr a dovede vést hledajícího v každé situaci. Bůh je všude. Přesto k němu ve svém vědomí musíme cestu hledat a zároveň se držet jistícího lana. V sanskrtu se toto lano nazývá satguru. S jeho pomocí dojde žák konečně k cíli.
