Každá čakra má svou BÍDŽA-MANTRU („semennou mantru“) a na každém plátku lotosu je sanskrtská slabika, která se označuje jako „stráž“ čakry. Opakujeme-li si v meditaci mantru některé čakry, sjednocujeme se s energetickými vibracemi oné čakry a probouzíme v sobě její specifické vlastnosti.
Mantra je slabika, slovo anebo sled několika slov se silným duchovním nábojem. Mantrou lze ovlivnit a řídit všechny elementy a energie v kosmu. Mantra je nejúčinnější prostředek k probuzení spícího vědomí.
Jsou tři druhy manter:
Modlitba je rozmluva s Bohem. Guru-mantra je esence modlitby, zakotvuje nás v Bohu, v átmá, v Já. Mistr udílí guru-mantru žákovi při jeho vstupu na duchovní cestu. Jeden krátký příběh naznačuje, jak se má s mantrou a s Mistrovým požehnáním zacházet.
Jeden rolník a jeden kupec požádali duchovního učitele o mantru. Mistr dal každému z nich zrnko sóji a řekl: „Musím teď na nějakou dobu odcestovat. Dbejte o tohle zrnko, a až se vrátím, budu ho na vás chtít zpátky. Kdo o něj bude řádně pečovat, tomu dám mantru, kdo ne, mantru nedostane.“
Kupec vzal zrnko sóji, pečlivě je zabalil do vaty a zamkl do skříňky. Rolník si ale pomyslel: Kdoví, jak dlouho bude Mistr pryč. Zrnko mezitím uschne anebo ho sežerou červi. Protože byla právě doba setby, zrnko sóji zasel. Zrnko vyklíčilo, vyrostla z něho rostlina plná sójových lusků, a když je rolník sklidil, navážil skoro kilo nové sóji. Mistr se nevracel, a tak rolník vysel příštího roku všechnu sóju, která se loni z Mistrova zrnka urodila. Tentokrát byla sójová úroda téměř stokilová a třetího roku zaplnil rolník sójou celý sklad. Čtvrtého roku se Mistr konečně vrátil. Kupec i rolník ho radostně přivítali a Mistr je požádal o svěřené sójové zrno. Kupec otevřel skříňku a chtěl Mistrovi zrnko předat. Jak se ulekl, když namísto sóji našel uschlé larvy moučných molů, kteří zrno sežrali. Mistr potřásl hlavou a řekl: „Než jsem odcestoval, řekl jsem: dbejte o tohle zrno. Ale takhle jsem si to nepředstavoval.“
Pak se obrátil na rolníka a zeptal se: „Kde máš ty svoje zrno?“ Rolník odpověděl: „Sója, kterou jsi mi svěřil, se tak rozmnožila, že ji sem nemůžu donést. Pojď, prosím, se mnou do mého skladu.“ Zavedl Mistra do skladu plného sóji. „Ty jsi má slova správně pochopil,“ řekl Mistr, požehnal rolníkovi a dal mu mantru.
Mantra je „živé“ slovo. Je jako semeno, ze kterého vzejde mohutný strom obsypaný plody. Mantra v sobě ukrývá obrovskou schopnost rozmnožovat svou sílu – ale jen tehdy, když ji žák denně pravidelně opakuje. Opakováním mantry se mysl i vědomí pročišťují a karmy se ničí tak jako plevel na cestě, po které se pravidelně chodí. Dary od Mistra mohou sloužit jen tehdy, budeme-li s nimi pracovat. Pokud je však jen tak někam odložíme, uschnou jako květiny bez vody.
Bídža-mantra se svými jemnými vibracemi je esencí guru-mantry. Bídža-mantra je vlnění a volání duše. Působí zejména při hluboké meditaci. Doménou bídža-mantry je astrální rovina, a proto ovlivňuje a řídí běh osudu. Na první pohled se tyto procesy mohou zdát zvláštní, ale nic zvláštního na nich není. Mantra je zvuk, vibrace. Vědecké pokusy prokázaly, že určité tóny urychlují růst rostlin, anebo jsou dokonce s to přispívat k vyléčení různých chorob. Podobně ovlivňuje zvukové vlnění, energie zvukových vibrací, i jemné prvky tattev.
Duchovní mantry jsou většinou vyjadřovány sanskrtem. Sanskrtské mantry hrají při probouzení čaker důležitou roli. Důvod sahá až k počátkům stvoření. Sanskrt byl lidem sdělen samotným bohem Šivou. Hlásky sanskrtu, lépe řečeno znaky, jimiž jsou zachyceny, se nazývají „dévové“. Výraz „déva“ má tři významy: Bůh, ochránce (strážný anděl), kosmická vibrace. Bůh Šiva přivedl dévy na zem v podobě sanskrtských písmen. Proto se sanskrtské písmo nazývá „dévanágarí“ – občané boží.
Sanskrtem se nemluví „jen tak“. Sanskrtské texty je třeba přednášet specifickým způsobem se správnou intonací a akcentací. Bohužel se v dnešní době toto umění zapomíná. Sanskrt se zapisuje dvaapadesáti znaky – a právě tolik je kosmických rovin (lók). Kosmické roviny jsou i v nás, a proto je sanskrt klíčem k našemu vnitřnímu světu. Když se v hluboké meditaci ponoříme do kosmických sfér, vnímáme někdy i mantry sanskrtských hlásek a s nimi spojené tattvy a vlastnosti.
Vibrace mohou být slyšitelné a neslyšitelné. Mezi neslyšitelné vibrace patří například myšlenky a city. Přesto působí neméně silně než nahlas pronesené slovo. Po smrti je duše astrálními rovinami vedena právě neviditelnými a neslyšitelnými vibracemi. A vibrace manter vedou duši přímo do světla sebeuvědomění a sebeuskutečnění.
Podle prastaré, úctyhodné tradice zpečeťuje guru-mantra (siddha-mantra) vztah duchovního Mistra a jeho následovníků, to znamená, že žák může dostat guru-mantru pouze od jednoho Mistra. Guru-mantra není ovšem sugestivní formule pro uklidnění mysli typu: „vede se mi dobře“, „cítím boží přítomnost“, „mám v sobě mír“. Siddha-mantra (guru-mantra) působí silou slova s duchovním nábojem.
Co bychom dělali, nebýt slov?
Dáváme slovy, dostáváme slovy,
slovy pojmeme i vyjádříme svět,
slova nás učí rozumět,
rozeznat Pravdu od světské máji.
Na pouti životem nás vedou slova,
slova nás vedou dovnitř i ven,
k sobě samým i k sobě navzájem.
Slova jsou poselstvím poznání
i předzvěstí osvobození.
Ve slovech světlo Nejvyššího svítí.
Svámí Šivánanda říká: Bhagaván šrí Díp Maháprabhudží
mi daroval svaté slovo a to mě přepravilo přes oceán bytí.
Mantru si osvojujeme pěti způsoby, podle nichž se nazývá:
Duchovní mantra obsahuje vždy slabiku ÓM a jméno některé božské inkarnace. Jméno je nesmírně významné. Soustřeďuje v sobě osobnost, kterou označuje. K tomu se váže epizoda z eposu Rámájana.
Když bůh Ráma hledal choť Sítu, kterou mu unesl démon Rávana, přišel se svou družinou až k moři oddělujícímu Indii od ostrova Šrí Lanky. Na Šrí Lance leželo Rávanovo království. Jak se ale dostat přes moře na ostrov? Tu řekl Rámův oddaný bhakta Hanumán: „Bože, tvým jménem postavíme přechod přes moře.“ Zdvihl kámen a napsal na něj sanskrtským písmem RÁMA. Pak hodil kámen do moře. A stal se zázrak – kámen neklesl, nýbrž zůstal na hladině. Všichni ostatní následovali Hanumánův příklad, házeli kameny s Rámovým jménem do moře a za chvíli spojil plovoucí most pevninu s ostrovem.
I Ráma chtěl pomoci a hodil do moře kámen. Jeho kámen však klesl ke dnu. Ani na druhý pokus se mu nepodařilo udržet kámen na hladině, třebaže kameny jeho družiny zůstávaly na povrchu. Znejistělý Ráma se zeptal Hanumána: „Pověz mi, jak je možné, že vaše kameny se udrží na hladině a moje klesají ke dnu?“ Hanumán odpověděl: „To je přece nad slunce jasnější. Sám jsi nás přece učil, že to, co bůh nechá klesnout, padne dolů. Proto padá ke dnu všechno, co ty odhodíš. My ale jednáme s důvěrou v tebe a síla tvého jména drží kameny nad vodou.“
Příběh ukazuje, jaká síla je obsažena v božím jménu. Opakujeme-li mantru s božím jménem, zmůžeme všechno.
