viš – nečistota, jed
šuddhi – očista, pročišťování
Višuddhi-čakra je umístěna v oblasti hrtanu, a proto se jiným jménem nazývá hrtanové nebo krční centrum. Je to centrum tělesné a duchovní očisty. Nesmírnou očistnou sílu višuddhi ozřejmuje příběh z purán.
Dévové (bozi) a asurové (démoni) chtěli odstředit amrtu (nektar nesmrtelnosti) z oceánu světa. Vzali horu Mandaru, obtočili ji hadem Vásukim, bozi drželi hada za ocas, démoni za hlavu a začali šlehat. Šlehali a šlehali a společnými silami vyšlehali z oceánu světa spoustu ukrytých pokladů. Nakonec vystoupila napovrch i zlatá nádoba s kýženou amrtou.
Had Vásuki ovšem nebyl příliš nadšen tím, jak se s ním zacházelo, a tak vypustil do světa všechen svůj jed. Světu hrozila smrt otravou. Dévům se podařilo nabrat jed do hrnce, jenomže nevěděli, co teď s ním. Obrátili se o pomoc na boha Šivu.
Šiva je nejdobrosrdečnější mezi všemi bohy. Vzal nádobu s jedem a vypil ho až do dna. Jenomže jed nespolkl. Jógovou silou ho udržel ve višuddhi-čakře a zde ho zneškodnil pomocí uddžáji-pránájámy a džálandhara-bandhy. Tak zachránil Šiva svět před smrtelným nebezpečím. Jed však zanechal stopu na Šivově hrdle: zbarvil je do tmavomodra. Odtud jedno z mnoha jmen pro Šivu Níla-kantha (Modrokrký).
Příběh je symbolický. Špatné vlastnosti a myšlenky jsou démoni. Dévové naproti tomu ztělesňují dobré vlastnosti: porozumění, soucit, lásku, oddanost, pokoru, moudrost. Obojí existuje v nás. A ve světě existuje jak nektar božské moudrosti a nesmrtelnosti, tak jed nevědomosti a smrtelnosti. Oceán světa námi hází do dvou směrů: jednou blíže k dévům – tedy k dobru a ke světlu, jednou k asurům a jejich temným silám. Had („kundaliní“) jednak představuje životní čas, který nám je vyměřen, jednak sílu (šakti), která vynáší z hlubin našeho nitra skryté poklady.
V současné době je svět ohrožen nesčetnými jedy. Denně roste zhoubné působení člověka na naši planetu. Otrava zplodinami, odpadem, radioaktivitou, jedovatými chemikáliemi hrozí zemi zahubit, a proto je nanejvýš nutná pomoc boha Šivy. V čem spočívá? Spočívá v tom, že si uvědomíme svůj božský původ; „vědomí Šivy“ pak v nás pročistí a ochrání podmínky k existenci.
Chceme-li žít zdravě, musíme ozdravit své okolí: přírodu, pole, louky, lesy, hory, řeky, jezera, moře. Proto se jógini stravují vegetariánsky a snaží se ochraňovat přírodu. Vegetariánství patří k základním etickým principům, je vyjádřením zodpovědnosti vůči všem živým bytostem. I v Bibli stojí „nezabiješ“. A zvířata z tohoto příkazu nejsou vyňata.
Pomocí višuddhi se můžeme očistit od jedovatých zplodin životního prostředí i od mentálních nečistot. Životně důležitá funkce višuddhi-čakry tedy spočívá v tom, že neutralizuje škodlivé látky, které přicházejí do těla z potravy a ze vzduchu. V hrdle sídlí udána- -prána a ta působí při neutralizaci jedů. Udána-prána umožňuje polykání. Pročistí potravu rozpuštěnou ve slinách a vede ji dolů k dalšímu zpracování. Aktivní višuddhi a silná udána-prána přispívají k dobrému zdraví.
Jedovaté zplodiny neobsahuje ovšem jen vnější svět. Mnoho lidí má otrávenou psychiku a vědomí. Dokud bude mysl prorostlá jedovatými plísněmi závisti, nenávisti, nepřejícnosti, rivality, nemá světlo božského vědomí prostor k tomu, aby zazářilo naplno.
Bůh Šiva jed rozzuřeného hada Vásukiho ani nespolkl, ani nevyplivl. Podobně bychom ani my neměli jed svých problémů polykat, aby neublížil nám, ale ani plivat kolem sebe, aby neohrožoval druhé. Šiva zneškodnil jed v hrdle. Hrdelní čakra může při zneškodňování problémů pomáhat i člověku.
Višuddhi-čakra je místo pro vytříbenost a rovnováhu. Důležitou roli přitom hraje dech procházející hrdlem, a tedy i hrdelní čakrou. Jógová technika pránájáma – cílevědomé řízení dechu – má na višuddhi-čakru velký vliv, a to jak v rovině tělesné, tak astrální. V tělesné rovině si prána- šakti (síla dechu) dovede poradit se škodlivým tělesným odpadem a ve sféře myšlení a pocitů harmonizuje vědomí a podvědomí.
Přístup k různým vrstvám vědomí zprostředkovává meditace sebedotazováním. Zkoumáme-li sami sebe, narazíme v hlubinách nitra na ukryté klenoty, ale i na jedovatý odpad.
Vraťme se k přirovnání s bohem Šivou. Dokud jsme nezvládli višuddhi-čakru, máme dvě možnosti, jak naložit s jedem, který vstřebáváme zvenčí, anebo který vzlíná z našeho vlastního nitra: buď ho spolknout, anebo vyplivnout.
Prskáme kolem sebe zraňující slova, sprosté myšlenky, hrubosti, polykáme urážky a příkoří, špatné zacházení, pochyby, komplexy. Obojím otravujeme vědomí a podvědomí. Výsledkem škodlivin, které jsme spolykali, jsou různé psychické potíže a poruchy. První vtištěné zkušenosti začínají už v mateřském lůně. V životě jsme toho museli mnoho zpracovat a „spolknout“. V dětství jsme nedovedli vyjádřit spoustu pocitů strachu a bezmoci. „Zastydlé“ pocity klesly do podvědomí a dodnes jsou příčinou mnoha našich potíží. Ale jak se zbavit zklamání a příkoří z minulosti, zejména z dětství?
Užitečné je řídit se následujícím návodem:
Sebeanalýza pomůže člověku oprostit se od úzkostí a komplexů z minula.
Lidé se zablokovanou višuddhi-čakrou často nevidí vlastní chyby a zodpovědnost za své neúspěchy a selhání se snaží vložit na cizí bedra. Jenomže to je základní chyba. Nemůže nás totiž potkat nic, co nevyplývá z naší karmy, a tedy, co jsme si nezpůsobili sami. Nemůže nás poškodit žádný vliv, který v nás nerezonuje se spřízněnou vibrací. Právě ty vlastnosti, které odsuzujeme na jiných, chováme většinou sami v sobě. Ve skutečnosti není samo o sobě nic „špatné“. Při posuzování věci jde vždy o to, jak se v posuzování promítá posuzující.
Mudrc a světec Kabírdás řekl:
Vydal jsem se hledat špatného člověka a nikde jsem ho nenalézal. A tu jsem nahlédl do svého srdce a viděl jsem, že není většího hříšníka, než jsem já.
Zopakujme si: nevědomí leží v múládhára-čakře, podvědomí ve svádhišthána-čakře. Z manipúra-čakry začíná vystupovat vědomí, v anáhata-čakře se rozšiřuje a ve višuddhi se manifestuje a vyjadřuje.
Vědomí v anáhatě lze přirovnat ke stvolu lotosu, který právě dosáhl vodní hladiny. Tak jako se pohyb vody projevuje ve vlnách, projevuje se proud energie ve „vlnách citu“. Dokud je lotos ještě pod vodní hladinou, vlny jím tolik nezmítají. To znamená, že dokud energie proudí mezi múládhárou a anáhatou, tedy spíše pod povrchem vědomí, není vlnobití citu tak prudké. Rozšířit se může teprve v širokém prostoru anáhaty a višuddhi.
Rozpouštění bloků v anáhatě se podobá rozpouštění ledovce. Vědomí je zaplaveno city. Když se však rozpouštějí „ledy“ ve višuddhi, valí se energie jako záplava. A její obrovská síla má moc vyvrátit z kořene problémy a definitivně je odplavit.
Pataňdžali řekl:
Problémy můžeme vyřešit jen tehdy,
odhalíme-li jejich skutečnou příčinu.
Posečeme-li plevel, aniž bychom ho vytrhali i s kořeny, vyroste brzy znovu. Ve višuddhi máme volbu: buď své problémy znovu pěkně obalit a spustit do podvědomí, anebo je vyzvednout do světla vědomí, dešifrovat je a osvobodit se od nich. Jenom džňána (poznání, moudrost) vede k uzdravení.
Ve višuddhi-čakře čeká člověka výzva, aby přemýšlel o své životní situaci a položil si otázky: „Co si přeji uskutečnit? Jaké překážky při tom musím překonat? Jaké problémy se mi staví do cesty a jak je řešit?“ V meditaci získáme jasno o sobě samých, o svých přáních a motivacích. V řešení problémů nám často brání vlastní předsudky a zafixované myšlenkové stereotypy. Manana (přemítání, rozvažování) a meditace odhalují možná řešení problémů, o jakých jsme dosud neměli ponětí.
Před tím však, než se ponoříte do višuddhi, prozkoumejte poctivě sami sebe a zvažte si, jste-li skutečně připraveni nahlédnout do svého vnitřního zrcadla.
Mnozí lidé meditují z čiré zvědavosti anebo proto, že jsou lačni neobvyklých zážitků. Když ovšem meditační zážitky neodpovídají jejich očekávání, znejistí, propadnou obavám a někteří přestanou cvičit. Oporou na duchovní cestě je důvěra v Mistra, ujasněnost a kázeň. Občas potřebujeme rameno, o které bychom se opřeli, abychom nabrali novou sílu k další cestě. Nejspolehlivějším útočištěm je IŠTADÉVA (božské vtělení, které uctíváme). Ištadéva nás nikdy nenechá na holičkách, nikdy nás neodstrčí, vždycky nám bude pomáhat s nekonečnou láskou a trpělivostí.
Proto nikdy nepropadejte strachu a neváhejte se vydat na objevitelskou cestu do vlastního nitra. Nebojte se zarýt do vlastní psychiky, i když tím rozvíříte sedliny na jejím dně. Jste to přece vy, kdo chce zkusit, zakusit, prožít, jste to vy, kdo chce něco uskutečnit, jste to vy, kdo chce poznat a vědět. Neutíkejte před sebou. Nedejte se zastrašit a odradit, nebojte se vynést ze dna nitra na světlo vědomí jak nektar, tak jed. Pročišťujte jedovaté zplodiny ve višuddhi-čakře a dopřejte svým krásným vnitřním silám, aby se rozvinuly. Učiňte svůj život světlem v temnotě.
AMRTA („nektar nesmrtelnosti“) má k višuddhi-čakře zvláštní vztah. S višuddhi je úzce spojena bindu-čakra1. Bindu-čakra produkuje hormon nazývaný amrta. Amrta dodává životní energii, přispívá k uchování zdraví, omlazuje organismus. Vzácná amrta však padá většinou do manipúry, kde ji její oheň stráví ještě před tím, než se stačí uplatnit její omlazující a životodárná potence. Zvláštními jógovými technikami lze dosáhnout toho, aby višuddhi-čakra „nektar nesmrtelnosti“ zadržela a pak ho rozvedla do celého těla jako homeopatický lék.
Prvkem višuddhi-čakry je ÁKÁŠA (prostor). Prostor poskytuje možnost k rozprostranění.
Ve višuddhi-čakře může astrální „tělo“ vystoupit z těla fyzického. Každý z nás podniká astrální cesty, protože kdykoli spíme, odděluje se spontánně astrální tělo od těla fyzického. Fyzické tělo je s astrálním tělem propojeno jemným poutem vědomí. Vědomí pozoruje jak spící tělo, tak sen a při jakémkoli vyrušení je schopno ve vteřině vtáhnout astrální tělo zpátky do fyzického. Čím je to umožněno? Silou jógy. Jóga-šakti dovoluje člověku procházet různými astrálními úrovněmi a znovu se vracet do fyzického těla. Někteří jógini dovedou v meditaci podnikat astrální cesty podle vlastního přání. K tomu je ovšem potřeba mnohaletého cvičení, sebekontroly a kázně.
Astrální tělo se může oddělit i při nenadálém šoku nebo při onemocnění. Důsledkem bývají úzkostné stavy, nervové předráždění, problémy s identitou. Zmírníme je, položíme-li si ruku na hrdlo. Pocítíme, jak se astrální a fyzické tělo opět spojují.
Astrální tělo se odpojuje od fyzického při umírání. Je to bolestivý proces. V Indii se užívá způsob, jak skon usnadnit: umírající se pokládá na zem, aby se obnovilo spojení s Matkou zemí a aby se tím usnadnilo astrálnímu tělu oprostit se od těla fyzického. Umírající odchází v pokoji bez smrtelného zápasu.
Ústředním symbolem višuddhi-čakry je mírumilovný bílý slon. V Indii je slon symbolem štěstí, bohatství, síly, moudrosti, čistoty, jasu. Bůh se sloní hlavou, Ganéša, je nesmírně uctívaný. Ganéša přináší lidem štěstí, moudrost, blahobyt. Žehná dílu a vítězí nad překážkami. Vzývá se před začátkem každého důležitého počínání. Než se začne stavět dům, při svatbě, před divadelní premiérou – při nejrůznějších významných příležitostech se pořádají obřady na počest Ganéši.
Slovo se realizuje a rozvíjí na třech úrovních:
Sídlo slova, zvuku, je v manipúra-čakře. Řeč tedy vychází z elementu ohně. Pomocí energie ohně se zvuk projevuje ve višuddhi-čakře a artikuluje na rtech (vaikharí).
Rty ani jazyk nedovedou ovšem kontrolovat emoce vyjádřené slovy. Kontrolu provádí hrdlo. Jak bylo řečeno, původ zvuku a slov leží v manipúra-čakře, v okolí pupku. Zde se ocitne také všechno, co jsme „spolkli“. Když se pocity vzedmou vzhůru, není na tom nic špatného, ale než jim dáme průchod ve slovech, měli bychom je zkontrolovat v hrdle, tedy ve višuddhi-čakře. Jóga nabízí techniky, které nás tomu učí.
Každou myšlenku a každý pocit bychom měli s jasným vědomím profiltrovat. Ve spodních čakrách jsme řízeni převážně pocity. Teprve ve višuddhi-čakře si začínáme své pocity a přání plně uvědomovat, přesně artikulovat a zároveň se je zde učíme kontrolovat.
Jeden světec kdysi řekl:
Nepřetrhni stuhu lásky z malicherného důvodu. Je-li jednou přetržena, nikdy ji nezacelíš tak, jak byla dřív. Navždy na ní zůstane uzel.
Současná společnost, v níž se rozpadají tradiční rodiny a partnerské vztahy, je plná takových uzlů, trhlin, ran a jizev. Jak zabránit ustavičnému zraňování? Tím, že se vynasnažíme rozumět, chápat, odpouštět a dávat. Pochopit a dát jsou dvě křídla jednoho ptáka, který letí k nebi. Chápejte city, bolesti a život ostatních živých tvorů. Odpouštějte, dávejte volnost, svobodu, právo, jas, lásku, pokoru, vřelost, ochranu, pomoc a dobré myšlenky.
Zažijeme-li něco, co nedovedeme zpracovat, kvasí nepříjemný zážitek dále v podvědomí. Nezbavíme se ho, dokud nebudeme vyzbrojeni dostatečnou mírou poznání. Blokovaná višuddhi se projevuje tělesnými příznaky, jako jsou tiky v obličeji, svědivá vyrážka, častá nachlazení (zejména záněty hrtanu nebo chrapot), žaludeční křeče a problémy se zažíváním. Šakti (síla, energie) potlačených pocitů se často vybíjí ve výbuchu zlosti nebo pláče.
Takovým výbuchům lze předejít, naučí-li se člověk trpělivosti. Umění být trpělivým je spojeno s procesem zrání ve višuddhi-čakře. Na hrdelní čakru působí zvláštní ásany a pránájámové techniky,1 a cvičíme-li je, budeme s to lépe zvládat své pocity. Vyvarujeme se nepředloženého jednání, zabráníme svým slovům, aby řezala jako nože anebo vyletovala z úst jako zraňující šípy.
Maháprabhudží řekl:
Pravda nemá zraňovat jako nůž, ale má být řečena s láskou. Rána zasazená nožem se časem zahojí. Rána zasazená slovem se hojí mnohem hůře a někdy zůstává nezhojena po celý život.
Pataňdžali říká, že moudrý člověk přesně formuluje svá slova dříve, než je vysloví, a proto si může předem uvědomit jejich dopad. Schopnost uvědomovat si slova už v manipúra-čakře je velice vzácná a cenná. Slova mají nesmírnou moc a působí i tehdy, když jsme jejich účinek nezamýšleli. Slovem můžeme těžce zranit ostatní i sami sebe. Proto je lépe mluvit méně a zvažovat slova jak v srdci, tak ve višuddhi. Není těžké nacházet příjemná a krásná slova pro přítele, ale věnovat vlídné a přátelské slovo někomu, kdo naším přítelem není, je velké umění a ctnost. Získat kontrolu nad slovy pomáhá mauna – mlčení.
Všechny cviky, které působí příznivě na višuddhi-čakru, mají zároveň blahodárný vliv na hlas a řeč. Slova nabývají krásy a moudrosti. Práce s višuddhi-čakrou je tedy důležitá obzvláště pro spisovatele, básníky, novináře, učitele, politiky, herce a zpěváky.
Ve višuddhi-čakře je ukryta VÁK-SIDDHI, která propůjčuje slovům obzvláštní působivost. Zaktivizovaná višuddhi a hatha-jógové cvičení trátaka (soustředění na bod) dodávají slovům sílu přesvědčivosti. Rozvinul-li v sobě člověk tuto sílu, ostatní ho rádi poslouchají a jeho slova se plní.
Barva višuddhi-čakry je fialová. Fialová symbolizuje poznání a spiritualitu.
Lotos ve višuddhi-čakře má šestnáct okvětních plátků. Představují šestnáct siddhi (nadpřirozených sil), které v sobě může člověk rozvinout pomocí jógových cvičení. Dohromady je všech siddhi čtyřiadvacet. Patří mezi ně i schopnost přivést mrtvého zpět k životu. Člověk, v němž je vtělen Bůh, přichází s nadpřirozenými schopnostmi už na svět. Nikdy je však neužívá svévolně, nýbrž jen v souladu s boží vůlí. Rozvíjí-li v sobě člověk nadpřirozené síly puzen egem a pýchou, mohou se stát velkou překážkou na duchovní cestě. Jógini, kteří stavějí své siddhi na odiv, pozbývají rychle jógovou sílu.
Číslo šestnáct představuje také šestnáct dní, kdy měsíc dorůstá do úplňku. Dalším symbolem ve višuddhi-čakře je totiž půlměsíc. Jak už jsme se zmínili při pojednání o předchozích čakrách, symbolizuje měsíc proměnlivost, city, ženský princip. V Bhagavadgítě se měsíc popisuje jako „dárce nektaru“, který dává výživu vegetaci.
V lotosu višuddhi-čakry zní mantra HAM – „já (jsem)“. SÓ HAM znamená ON jsem JÁ. V anáhata-čakře nás zaplavují krásné pocity, ve višuddhi si začínáme být vědomi toho, kdo skutečně jsme. Zde začíná vlastní cesta k sebepoznání a k sebeuskutečnění.
Višuddhi-čakra je brána, skrze níž můžeme projít do vyšší roviny vědomí. Je to hranice mezi fyzickou a astrální úrovní, mezi vědomím a nadvědomím. Překročíme-li ji, otevře se před námi prostor poznání a jasného vědomí.
