Antahkarany jsou často postiženy třemi „nemocemi“, které brzdí duchovní rozvoj. Jsou to MALA, VIKŠÉPA, ÁVARANA.
Uveďme si přirovnání: Na dně nádoby naplněné vodou leží mince. Je-li voda zkalená (mala), rozvířená (vikšépa) a je-li ještě ke všemu nádoba zakrytá šátkem (ávarana), není mince vidět. Odstraníme-li šátek, bude bránit pohledu na dno rozvířená voda. Ale i když se vlny ustálí, stále ještě minci neuvidíme, protože voda je kalná. Co tedy musíme udělat, chceme-li vidět, co je na dně nádoby? Musíme odstranit všechny tři překážky. Nejprve dáme pryč šátek, potom vodu přefiltrujeme a nakonec ji necháme ustát. Teprve pak spatříme minci a můžeme ji případně vylovit.
Malý lvíček se kdesi v divočině ztratil své matce lvici a ujalo se ho stádo koz. Kozy ho živily svým mlékem a lvíček putoval všude se stádem. Samozřejmě si myslel, že je také koza. Mečel jako koza, a když povyrostl, začal se pást na trávě. Jednoho dne se nedaleko objevil lev a chtěl si k snídani ulovit kozu. Všechny kozy se daly na útěk a lvíček s nimi – myslel si přece, že je koza. Dospělému lvu přišlo divné, že se mládě patřící k jeho druhu chová jako koza, a rozhodl se prozkoumat, co za tím vězí. Chytil lvíčka a ten začal žalostně mečet: „Nech mě, neubližuj mi, jsem jen malá ubohá kozička.“ Dospělý lev povídá: „Co to vykládáš za nesmysly! Ty jsi přece lev jako já!“ Ale lvíče pořád jenom naříkalo a nechtělo mu věřit. Starého to přestalo bavit, popadl malého za krk a odnesl ho k tůni. „Podívej se na sebe a řekni mi, jestli vypadáš jako koza!“ A tak konečně lvíček poznal svůj omyl. Přestal se chovat jako koza a začal se chovat jako lev.
Podobenství o lvíčku-koze ukazuje, jak falešná představa o vlastní přirozenosti brání člověku poznat jeho pravou povahu a vede ho dokonce k tomu, aby ji popíral.
Naše átmá (Já) je Bůh sám. My si ovšem myslíme, že Bůh je někde daleko a my že jsme ubozí, hříšní tvorové. Chceme-li poznat své pravé já, musíme nahlédnout do vnitřního zrcadla duše. Toho se mnozí lidé bojí a záměrně před svým obrazem zavírají oči. Přitom je nám určeno ujmout se našeho božího dědictví. Jenomže mnozí z nás namísto toho žalostně promrhávají život. I k tomu se váže názorný příběh.
Dva staří, chudičcí manželé se živili tím, že sbírali v lese dříví na prodej. Jednou šli kolem Šiva a Párvatí. Párvatí se nad těmi ubožáky sevřelo srdce a začala Šivovi vyčítat, že jim neposkytne pomoc. „Já tě vážně nechápu! Mezi darebáky rozhazuješ peníze, i když na tebe nevěří a kolikrát se ti i posmívají. A tyhle dva oddané, zbožné chudáky necháš živořit. Dej jim něco, aby se nemuseli plahočit a dožili svůj život v klidu.“
„Ty tomu nerozumíš,“ řekl Šiva. „Rád bych jim dal cokoli, jenomže oni to nejsou schopni přijmout.“ Párvatí se zatvářila nevěřícně, a tak Šiva řekl, že jí to na místě dokáže. Položil hrst zlaťáků na cestu, kudy se staříček se stařenkou ubírali. Pak se s Párvatí schovali za keř a pozorovali, co se bude dít.
Staří manželé šli, vykládali o všem možném, a tu povídá stařenka: „To bych ráda věděla, jak se v lese vyznají slepci. Mohlo by se docela dobře stát, že my taky jednoho dne přestaneme vidět. Víš co, vyzkoušíme si, jaké to je, když je člověk slepý.“
„Proč ne,“ povídá stařík. „Zavážeme si oči šátkem, já vezmu hůl, ty půjdeš za mnou a budeš se mě držet za rameno.“
Jak řekli, tak udělali. Když přišli k hromádce zlaťáků, samozřejmě ji neviděli. Stařík o ni zakopl a zaklel: „Kterej darebák dá kamení doprostřed cesty a nenapadne ho, že tudy půjde třeba taky slepec a že upadne a potluče se!“
Šiva se s povzdechem obrátil k Párvatí: „Teď už mi věříš? Víckrát jsem se pokoušel těmhle dvěma něco dát, a vždycky to špatně dopadlo. A tak jsem toho nechal.“
Jak často položí Bůh vzácnou příležitost přímo před nás – a my ji nepřijmeme. Jako ranění slepotou mineme nejlepší šanci svého života. Příběh symbolizuje „ávaranu“ – šátek přes oči, který brání najít vysvobození z bídy, ač je na dosah. Ávarana znamená rozptýlit se ve chvíli, kdy je třeba soustředit pozornost. Anebo to znamená vzdát se přímo před cílem.
Ávarana jsou i pochyby a úzkosti, vnitřní pocit opuštěnosti a beznaděje a také předsudky a netolerance, jednostranné zdůrazňování intelektu a další a další. Ávarana má mnoho podob, jimž je společné to, že zastiňují pohled na pravou skutečnost, na Boha.
Jak odstranit malu, vikšépu a ávaranu?
Jednoduché a velmi účinné duchovní cvičení, které pomáhá osvobozovat od maly, vikšépy a ávarany, je ANÚPÁSANÁ.
ANU je malilinký dílek, „atom“, UPÁSANÁ zde znamená cvičení, odhodlání, předsevzetí.
Anúpásaná je drobné předsevzetí, které nestojí ani čas, ani peníze, a přitom přináší nebývalý užitek. Podporuje duchovní vývoj, sílu vůle, sebeuvědomění, pročišťuje „vnitřní pole“ člověka a chrání ho před vnějšími i vnitřními rušivými vlivy.
Učiňte každý den nějaké předsevzetí, které bude ku prospěchu vám nebo někomu druhému. Nemusí to být nic převratného, stačí začít malými krůčky.
Je tisíce způsobů, jak udělat druhým radost nějakou maličkostí. A tím děláme radost i sobě. Mějme při tom na mysli:
Nejsem to já, kdo činí, je to Bůh, kdo činí skrze mne.
Pouze Bůh je ten, kdo činí.
I ta sebemenší snaha přináší bohaté plody díky boží milosti.
