Lotos je symbol krásy (SUNDARAM), dokonalé božské skutečnosti (ŠIVAM), pravdy (SATJAM). S lotosem se spojují nespočetné atributy božskosti: lotosové oči, lotos srdce, lotosové nohy.
K zobrazení každé ze sedmi hlavních čaker patří lotosový květ. Čakry samy se v jógové literatuře nazývají také „lotosy“. Například múládhára-čakra se označuje jako múla-kamala, manipúra-čakra jako nábhi-kamala, višuddhi-čakra jako kantha-kamala.
K lotosu se přirovnává duchovní život. Lotos roste v bahnité vodě, ale jeho květ ční nad hladinou. Kalná voda představuje světskou iluzi – máju, a my lidé jsme jako lotosový květ.
Tak jako lotos tkví svými kořeny v bahnitém dně jezera, tkvíme my v živné půdě světa. Vědomí je ovšem určeno k tomu, aby se vynořilo nad kaly šaleb, nad jejichž hladinou se mu otevře čistý, volný božský pohled. Rozvírající se lotosové poupě symbolizuje rozvoj vědomí a probuzení moudrosti.
Jako duchovní hledající usilujeme celý život o to, abychom se neposkvrnili nečistotami máji, stáli nad světským chtěním a povznesli se nad pozemské utrpení. Vezměme si příklad z lotosu. Sebevětší vichřici se ho nepodaří potopit, zůstává neustále nad hladinou. Na lotosových plátcích neulpí ani déšť, ani prach. Tím symbolizuje lotos světce a mudrce, který nepohnut otřesy života, nesužován přáními, dlí v radostném klidu pod ochranou Boha.
