Bůh se dá vnímat buď jako NIRGUNA, anebo jako SAGUNA.
Aspekt „bez tvaru“ a „s tvarem“ lze ukázat na příkladu slunce: nebeské těleso je aspekt slunce projevený v určitém tvaru, sluneční světlo je aspekt bez tvaru.
Bůh projevený v podobě se zdá být omezený konkrétními tvary, avšak jeho přítomnost je neomezená a všeprostupující. Neexistuje nic, v čem by Bůh nebyl přítomen. Je dokonalý, všudypřítomný, absolutní, úplný.
Bůh je ve všem a vše je v Bohu. Je obsažen v tom, co nazýváme „dobrým“, i v tom, co označujeme jako „zlé“. Pro Boha neexistují žádné hranice, žádné vydělování, oddělování, žádné předěly. Je dokonalá jednota. Nirguna-Bůh je čistá energie, živá a vědomá síla působící ve vesmíru. Nirguna-Bůh je Skutečnost, Nejvyšší Já.
V Kathópanišadě stojí psáno:
Paramátmá je všude, ve všech světech, ve všech rovinách, v celém vesmíru. Dokud jsi toto nepochopil, budeš se znovu a znovu rodit. Paramátmá zůstává stejný v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Je stejný v bytosti mravence stejně jako v bytosti slona. Je ve všech bytostech. Je příčinou všeho.
Jak je ale možné pojmout Nirguna-Boha? Jak je možné na Boha bez tvaru meditovat a sjednotit se s ním? Naše Pravé Já je nirguna. Je bez tvaru, nemá podobu. Naproti tomu saguna je fyzické tělo, které jednoho dne opustíme. Ve své podstatě jsme nirguna, avšak nejsme si toho vědomi.
Živé bytosti existují v univerzálním božském fenoménu jako nepatrné fenomény individuální. Každý z těchto fenoménů má vlastní kvalitu. Individuální fenomén (džívátmá) je jako křehká, měňavá mýdlová bublina. V centru této bubliny přebývá átmá, Já, obklopené pěti kóšami. Átmá je nepatrná jiskřička, tresť paramátmá, Nejvyšší Duše.
Vztah mezi džívátmá, átmá a paramátmá a mezi sagunou a nirgunou lze ozřejmit příměrem k vodě. Veškerá vodstva na této planetě mají svůj původ v oceánu, podobně jako átmá uvnitř nás pochází z Boha. Vody rozrůzněné odlišnými přísadami můžeme přirovnat k jednotlivým džívátmá a jejich osobním vlastnostem. Čistá voda reprezentuje nadosobní podstatu, átmá. A tak jako jsou kapky vody součástí oceánu, je átmá věčnou součástí Boha. Kvantita nehraje roli. Podstatné je, že jak oceán, tak kapka jsou téže kvality. Přesto ovšem o kapce vody neřekneme, že je oceán.
Vodu stoupající v jemných kapičkách z oceánu jmenujeme „oparem“ nebo „mlhou“. Pokud vystoupí až na nebe, mluvíme o ní jako o „oblaku“ nebo „mraku“, a padá-li dolů, nazýváme ji „deštěm“. Omezené individuální bytí kapky zaniká poté, co jako déšť dopadne do jezera, potoka či řeky, řeka se pak vlévá do oceánu a kapka se opět stává „oceánem“. A tak jako se s oceánem opět sjednotí jednotlivé kapky, které z něho vzešly, sjednotí se jednoho dne i jednotlivé omezené bytí a vědomí s neomezeným božským bytím, z něhož se vydělilo. Sjednotit se může ovšem pouze to, co je stejné. Dokud se odlišujeme osobními vlastnostmi a karmami, není možné splynout s Božským. Uskutečnit v sobě Boha předpokládá oprostit se od pocitů, myšlenek a vlastností, které jsou s Bohem v rozporu.
Naše Pravé Já není ani tělo, ani pocity nebo myšlenky, ani intelekt, ani osobní vlastnosti. Já je energie, vibrace – je v neustálém pohybu. Rozdíl mezi Já a Bohem spočívá v pohledu nevědomých, kteří ještě Boha nenazřeli, nepoznali. Uvědomit si, co je Bůh, znamená uvědomit si, co jsem Já. Sebeuskutečnění je uskutečnění Boha v sobě. Kdo si neuvědomil své Pravé Já, nemůže poznat Boha, a kdo nepoznal Boha, neví, kdo je ve skutečnosti on sám.
Náš konečný cíl je návrat k Bohu. Jsme poutníci na cestě – a vědomě či podvědomě touží každá duše zpátky domů, k Bohu. Podobně jako zemská přitažlivost přitahuje k zemi letící kámen a podobně jako každá řeka směřuje k oceánu, tak i nás pudí základní přitažlivá síla zpět k Bohu. Ve skutečnosti je onen pud naší součástí, ale pokud jsme ho dosud nepoznali, cítíme se odtrženi, ztraceni v čase a prostoru.
Nirguna, Bůh bez podoby, je všude a ve všem, avšak je neuchopitelný lidským rozumem, nelze ho oslovit. Nejvyšším cílem člověka je sjednotit vědomí s nirgunou. Prostředníkem, který pomáhá tohoto cíle dosáhnout, je vtělený, ztělesněný Bůh – saguna.
Omezený lidský rozum není s to pojmout a pochopit univerzální, věčnou, všudypřítomnou, vševědoucí božskou energii. Mnohem snazší je obracet se k personifikované božské inkarnaci.
Saguna se zjevuje v lidské podobě, k níž se můžeme snáze přiblížit. V každé době přicházejí na svět božské inkarnace ukazující lidem cestu k nirguně.
Chceme-li poslat vzkaz v láhvi, je nejjistější, hodíme-li láhev do proudu říčního veletoku. Pak si můžeme být jisti, že jednoho dne, dříve či později, naše láhev do oceánu dorazí. A tak i proud božské inkarnace – poddáme-li se mu – nás donese do oceánu nirguny. Z lásky a oddanosti k božskému vtělení, které uctíváme, se přirozeně rozvíjí nirguna-bhakti, uskutečnění boží vůle.
V Bhagavadgítě (IV/7) říká bůh Kršna o saguně:
Pokaždé, kdy se vytrácí právo a převládá bezpráví, zjevuji se ve své hmotné podobě. Přicházím na svět ve všech dobách, abych podpořil dobré a zničil zlé.
Čas od času se Božské Světlo, Síla a Moudrost vtělují do lidské podoby. Osobnost, která se zrodila jako dokonalá a sebeuskutečněná, nazýváme avatár, boží inkarnace. Avatár sestupuje na zem jako rádce a osvoboditel, přichází proto, aby vedl lidi k poznání věčné pravdy a inspiroval je k duchovní cestě. Je to satguru – Božský Mistr.
Boží inkarnace žije v tomto světě tak jako my. Navenek se neodlišuje od ostatních lidí. Tělo avatára sestává z pozemských prvků a je poplatné přírodním zákonům. Jeho mysl a vědomí však stojí nade všemi zákony a omezeními přírody. Nerodí se v důsledku karmického zákona jako ostatní lidé, přichází z vlastního rozhodnutí a je si vědom svého božského původu a svého poslání na zemi.
Lidi znovu a znovu znepokojuje otázka: Jaký smysl má mnohotvárnost božských inkarnací na zemi?
Existuje pouze jeden Bůh. Nemá tvar ani jméno. Jen lidská mysl mu přisuzuje nejrůznější podoby a snaží se ho uchopit v nesčetných označeních jako Bůh-Otec, Alláh, Íšvara, Božský Princip, Boží Vůle, Kosmický Princip, Univerzální Vědomí, Láska, Nejvyšší Já a podobně. Představ o Bohu je tolik, kolik je na světě lidí. Každý člověk se vyjadřuje v souladu se stupněm svého rozvoje a podle toho si vytváří i obraz Boha, a každý také Boha uctívá svým způsobem.
Bhakta, člověk oddaný Bohu, není nikdy sám. Cítí neustálé spojení s Bohem, žije šťastně a spokojeně, ať se děje co děje. Myslí na Boha, rozjímá o Bohu, hovoří o Bohu a vyhýbá se všemu, co by ho mohlo od Boha odvést. Všechno, co bhakta činí, činí pro Boha. A Bůh za toho, kdo se mu zasvětil, přebírá zodpovědnost.
Čtyři hlavní pilíře duchovního života jsou:
Modlete se k Bohu, aby vás obdařil těmito čtyřmi dary. A pokud se vám zdá neskromným žádat o tolik, proste alespoň o jedno: o bhakti. Bhakti přináší božské světlo a stálou spokojenost.
K bhakti se váže příběh z indického eposu Rámájana:
Hanumán, oddaný bhakta a pomocník boha Rámy, se vypravil na ostrov Šrí Lanku, aby našel Rámovu choť Sítu. Když konečně zjistil, kde je, a tajně se k ní proplížil, dal jí na znamení útěchy a povzbuzení Rámův prsten. Sítá měla nesmírnou radost, že se něco dozvěděla o svém milovaném choti, a zeptala se Hanumána, jakou odměnu by si přál za tu radostnou zprávu. Hanumán odpověděl: „Matko, mám jedno jediné přání. Daruj mi v každém životě bhakti.“
Hanumán se vrátil k Rámovi a zvěstoval mu radostnou novinu: Sítá žije. Blažený Ráma vyzval Hanumána: „Za tuhle zprávu ti dám, cokoli si jen budeš přát: království, siddhi, poklady – jen řekni, a budeš to mít.“ A Hanumán řekl opět: „Bože, přeju si jediné: bhakti.“
Když konečně Ráma se svým vojskem zvítězili nad králem démonů Rávanou a Sítá byla osvobozena, vrátili se všichni šťastně do Ajódhji. Ráma bohatě odměnil všechny, kdo v boji stáli při něm. Když přišel na řadu Hanumán, sňala Sítá z hrdla perlový náhrdelník a chtěla ho Hanumánovi zavěsit na šíji. Hanumán však odmítl: „Matko, slíbila jsi mi dát bhakti. Po ničem jiném netoužím.“
Pro Hanumána měla bhakti tisíckrát větší cenu než bohatství, čest a sláva.
Jsou dva druhy bhakti: nirguna-bhakti a saguna-bhakti. Oba jsou stejně důležité. Dokud neuctíváme oba aspekty Boha a Mistra – jak nirguna, tak saguna – dokud je nepochopíme a dokud jim nedůvěřujeme, nedospějeme k mókše (osvobození). Měli bychom si uvědomit, poznat obě formy. Kdo pochybuje o sagunové podobě Boha, nebude s to poznat jeho nirgunový aspekt. Meditovat na nirgunový aspekt Boha, aniž bychom nosili v srdci jeho sagunovou podobu, nevede k cíli.
Různé představy lidí o Bohu se bohužel často dogmatizují a pak na sebe narážejí a stojí proti sobě v rivalitě. V průběhu historie z toho vznikl bezpočet takzvaných „svatých válek“. A dodnes tyto „svaté boje“ neskončily.
Neexistuje válka, která by byla „svatá“. Bůh stvořil celý svět a každou bytost miluje stejnou měrou. Neexistuje náboženství, kterému by Bůh dával přednost. Bůh, který by o sobě tvrdil, že je křesťan, hinduista nebo muslim, rozhodně není Bůh. Rozdělování, vydělování, oddělování je dílem člověka a působí na světě jen utrpení. Bůh nediskriminuje.
Nezřídka se setkáváme s úzkoprsým a fanatickým tvrzením: Moje víra, mé vyznání, můj Bůh je nejlepší. Všechno ostatní je falešné. Je to, jako když se děti hádají, kdo z nich má nejlepšího otce. Jistě, pro každého jsou jeho rodiče těmi nejlepšími. Stejně tak je pro člověka „nejlepší“ to boží vtělení, kterému se odevzdal, které miluje a uctívá. Avšak měli bychom si uvědomit, že existuje jen jeden Bůh, který vzal na sebe z lásky k lidem různé podoby, a toto poznání by nás mělo vést k toleranci a úctě vůči jiným náboženstvím. Spatřujeme-li Boha v každém ze svých bližních, jsme na dobré cestě.
