Chováme v sobě hluboko ukryté nadání schopné překonávat zhoubné působení tritápy i rušivé vlivy maly, vikšépy a ávarany. V čem klenoty onoho nadání spočívají a jak se jich lze dopátrat? Odhalit je můžeme soustředěným sebepozorováním a výcvikem vědomí. Nejprve poznejme záškodníky, kteří nám brání v tom, abychom své vnitřní přátele a pomocníky poznali.
Čtyři hlavní nepřátelé člověka jsou:
Ze zaslepeného okouzlení a z připoutanosti vzniká vášeň, hněv i chamtivost. Zaslepená připoutanost je příčinou duševního, fyzického i mentálního utrpení. Vede k depresím, úzkosti, strachu, závi sti, žárlivosti a smutku. Být zaslepen znamená být poután strachem. I když je člověk v jistém okamžiku šťasten, někde hluboko v něm leží strach, že o své štěstí přijde, lépe řečeno, že přijde o to, o čem si myslí, že ke štěstí bezpodmínečně potřebuje. Chamtivost, chtivost pak člověka žene k tomu, aby „svůj majetek“, své pomyslné štěstí, chránil a rozmnožoval. Ze strachu před jeho ztrátou vzcházejí hněv, závist a nepřátelství.
Pochopitelně musíme pečovat o to, co je nám svěřeno do vlastnictví. Samozřejmě se musíme starat o své děti, o partnera, pěstovat si svá přátelství. Důležité je však přát každému svobodu, nečinit nikoho na sobě závislým ani nebýt závislými na jiných. Závislost je jako pavučina, do které se zaplétáme a která nás dusí. Nechápejte mě, prosím, špatně. V žádném případě neříkám, že nesmíme vlastnit žádný majetek, že se máme odpoutat od rodiny a od přátel, že je máme opustit. Naopak! Přeji ze srdce každému, aby žil v blaho bytu – ale nesmí přitom zapomínat, že při odchodu z tohoto života si s sebou nevezme ani korunu a že světské vztahy jsou pomíjivé.
Cvičením jógy a dodržováním etických principů pročišťujeme čtyři antahkarany (mysl, vědomí, intelekt a ego), zbavujeme se falešných závislostí a oněch dalších záškodníků, které jsme vyjmenovali. Jejich destruktivní energii lze tak obrátit v dobro. Pak se můžeme pokusit vynést na denní světlo šest klenotů ukrytých hluboko v nás.
Šatsampatti – šest klenotů: ŠAMA, DAMA, ŠRADDHÁ, TITIKŠÁ, UPARATI, SAMÁDHÁNA.
• ŠAMA je vnitřní ticho a mír. Dosáhneme ho odtažením smyslů od podnětů vnějšího světa a ponořením se do sebe.
• DAMA je sebekontrola. Spoutáme-li smysly, myšlenky a city otěžemi rozumu (buddhi), aby nepádily jako divocí koně, budeme s to předejít neuváženým činům, a tím si ušetříme řadu problémů.
• ŠRADDHÁ je důvěra. Důvěra je něco zcela podstatného a nezbytného jak pro duchovní život, tak pro vztahy ve světském životě. Kde chybí důvěra a víra, tam klíčí pochybnosti – a plevel pochybností hubí lásku. Pochybnosti jsou jako „písek v salátu“. Na sebelepším salátu si nepochutnáme, když nám při jídle křupou v zubech zrnka písku. Zbavte se tedy pochybností a pěstujte si důvěru.
Čemu a komu máme důvěřovat? Na prvním místě sobě. Mnozí lidé sebedůvěru postrádají. Z nějakého důvodu ji ztratili. Odhalíme-li v sobě šest klenotů, ztracená sebedůvěra se nám vrátí.
Dále bychom měli důvěřovat své duchovní cestě tak, že nikdo a nic nás od ní neodvrátí. Cesta k sebeuskutečnění vyžaduje bezpodmínečnou důvěru.
Pokud jste se pro svou duchovní cestu rozhodli, nedejte se odradit obtížemi. Buďte hluboce přesvědčeni o tom, že to, za čím jdete, je správné. Řekněte si s vnitřní jistotou: „Já dojdu.“ Neříkejte: „Já se pokusím.“ Tím se ochromujete. Chopte se všech příležitostí, které osud nabízí, a svěřte se do rukou božích.
Za třetí věnujte absolutní důvěru svému Mistrovi. Neustálé pochybnosti zamlžují pravou skutečnost, i když leží přímo před vámi. Šraddhá je elementární důvěra, jaká svazuje například dítě s matkou. Děťátko přestane plakat, jakmile je matka vezme do náručí, protože se u ní cítí v bezpečí. Kdo je obdařen takovouto přirozenou důvěrou, bude mít v životě štěstí a úspěch. Pravou skutečnost poznáte, budete-li vůči svému Mistru chovat takovou důvěru, jakou chová malé dítě ke své matce.
• TITIKŠÁ je vyrovnanost a vnitřní síla. Každý ví, že v životě neustále narážíme na nějaké překážky a obtíže. Cožpak zdejší bytí bylo někdy zcela prosto problémů? Neztrácejte nervy, i když se vám situace zdá být zcela bezvýchodná. Uvědomte si, že nic netrvá věčně. Neměnné a věčné je pouze Já. Všechno ostatní je proměnlivé a pomíjivé, protože čas plyne nezadržitelně dál. Tělo se mění každou vteřinou, mění se myšlenky, pocity, situace. I když se vám někdy nevede, nenechte se zviklat pochybnostmi. Modlete se k Bohu, aby vám dal titikšu, sílu, odvahu a vytrvalost.
• UPARATI znamená stát nad věcmi, nebýt na ničem závislý a nebát se. Zaujmete-li pozitivní postoj vůči všemu, co vás potkává, nemůže vám nic ublížit, protože i neštěstí a nehody se vám stanou zdrojem poučení. Úzkost a problémy vznikají tehdy, když se člověk bojí, že něco ztratí. Boháč obklopený hlídači, zámky a bezpečnostními opatřeními je ve skutečnosti zajatcem svého jmění.
Jedna ze zásad rádža-jógy zní: „Nebudeš hromadit majetek.“ Stůjte nad světskými věcmi a cvičte se v odříkání. Nechápejte ovšem odříkání jako násilný a strastiplný odvrat od světa, nýbrž jako osvobozující akt obrácení se k Bohu. Mahátmá Gándhí říkal: „Renounce and enjoy.“ (Odříkej si a užívej si života.) To je důležité životní pravidlo.
• SAMÁDHÁNA, poslední ze šesti pokladů, znamená vnitřní usebrání a cílevědomost. Nikdy nepouštějte z mysli svůj cíl. V nepříjemných a skličujících chvílích se klidně posaďte, zavřete oči a přemýšlejte o situaci. Zaplaví-li vás vlna hněvu, zdržte se okamžitého jednání. Udržte si odstup od věcí a pozorujte své pocity.
Maháprabhudží říkal: „Při vlnobití se nemá člověk nořit do moře pro perly.“ Počkejte tedy, až se vnitřní vlnobití uklidní, a položte si velmi uváženě následující otázky:
Co jsem udělal? – Proč jsem takto jednal?
Co jsem si myslel? – Proč jsem takto smýšlel?
Co si teď myslím? – Proč si to myslím?
Jak bych měl myslet? – Jak bych měl jednat?
A ptejte se dále: Jak důležité to všechno bylo? Proč to bylo tak důležité? A bylo to vůbec důležité? Co jsem ztratil? Ztratil jsem vůbec něco? Mělo to význam ve vztahu k mému věčnému štěstí?
To, co je důležité ve vztahu k věčnému štěstí, nelze nikdy ztratit. A proto jste vlastně nic neztratili.
Filozofický aspekt samádhány znamená rozjímat o podstatě bytí.
Kdo stvořil tento svět a za jakým účelem?
Odkud přicházím a kam jdu?
Co je pravda a pravá skutečnost?
Co je mým úkolem v životě?
Samádhána tedy obecně znamená stáhnout se zpět a pozorovat. Když se utiší vnitřní vlnobití, můžeme se ponořit hluboko do svého nitra, do svého Já. Jen tak lze poznat pravdu a pravou skutečnost. Jen tak lze pochopit smysl všech obtíží a utrpení. Odpoutáme-li mysl od vnějších záležitostí, budeme s to se spojit s vyšším vědomím v nás – a to zná odpověď na všechny otázky.
V jednom bhadžanu učí můj Mistr paramahansa svámí Mádhavánanda, jak vejít ve spojení s vyšším vědomím.
Co je podstatou světa? Přemítej o tom každý den.
Nechť slova moudrosti tě obklopí a žijí v tobě.
Oddej se duchovním cvičením, jež vedou k sebeuskutečnění.
Studuj písma světců a božských inkarnací,
pojmi je do svého nitra, abys je pochopil.
Nikdy se Mistra či písem nedotkni znevažujícím slovem.
Nechť překážky v tobě nezapustí kořeny zla.
Piš krásné knihy ve prospěch světa,
rozdávej štěstí a radost všem živým tvorům.
Než začneš jednat, zvaž důsledky svých činů.
Vyprosti se z pout svých neblahých návyků.
Nepodlehni síle svých slabostí, postav se jim čelem.
Nepěstuj v sobě pochyby o Bohu či o satguruovi,
přijímej s důvěrou Mistrova slova a jednej podle nich.
