Átmá vzchází ze SATJALÓKY, z roviny Božské Skutečnosti, a na své dlouhé pouti prostorem a časem prochází různými kosmickými úrovněmi, až se opět vrátí zpátky do své původní vlasti.
Indická kosmologie rozeznává čtrnáct lók neboli kosmických rovin: sedm horních a sedm spodních. Země je počátkem vyšších světů. Nad ní leží šest dalších rovin a pod ní sedm.
Lóky nejsou světy ve fyzickém slova smyslu, jsou to prostory nebo roviny vědomí. Všechny existují na zemi i v našem nitru.
Sedm spodních rovin – ATALA, VITALA, SUTALA, RASÁTALA, TALÁTALA, MAHÁTALA, PÁTÁLA – je příbytkem pudových, hříšných bytostí s nerozvitým vědomím.
Duchovní rozvoj člověka prochází vyššími rovinami. Každá rovina se řadí k určité čakře. Východiskem je země, BHÚRLÓKA, přiřazená k múládháře. Ve svádhišthána-čakře postoupíme na astrální rovinu, BHUVARLÓKU. Poté, co v manipúře prožijeme „nebe“, SVARGA LÓKU, vstoupíme v anáhata-čakře do roviny světců, MAHARLÓKY. Ve višuddhi-čakře procházíme kosmickým prostorem světelných bytostí, DŽANARLÓKOU. Kázeň a neustálá očista nám v ádžňá-čakře dovolí vstoupit do světa moudrosti a jasu, TAPARLÓKY.
V sahasrára-čakře se konečně ponoříme do prostoru absolutní Pravdy a Pravé Skutečnosti, do SATJALÓKY.
