|
Paramajógéšvar šrí DévpurídžíŠRÍ DÉVPURÍDŽÍ je ztělesněním boha Šivy. Šiva je osvoboditel, ničitel zla a špatnosti. Ztělesňuje světlo vědomí a oheň pročištění. Bohu Šivovi vděčí lidé za jógu. Zjevil ji Párvatí, a obohatil tím svět o ne ocenitelné vědění. Bhakta, který medituje na Šivu, dojde rychle k osvobození, protože Šiva je nejsoucitnější a nejlaskavější z celé božské trojice. Ty ovšem, kdo by rádi bez námahy a bez vlastního přičinění užívali jeho darů, může postihnout svým hněvem. V ášramu v Kailáši (Rádžasthán) pořádal šrí Dévpurídží nádherné satsangy. Přicházeli ho poslouchat nejen lidé, ale i zvířata. Byl neustále obklopen hady, štíry, psy a ptáky. Hovořil s nimi, protože znal univerzální řeč, a zvířata pozorně naslouchala jeho slovům. Zachovala se svědectví o jeho zázračných činech. Uvedu alespoň některé z nich: „Šrí Dévpurídží si zranil pravý kotník. Rána se nehojila, začala hnisat a noha otékala. Můj otec se snažil šrí Dévpurídžího přesvědčit, aby si dal nohu ošetřit lékařem. Nato šrí Dévpurídží odpověděl: ‚Když ti má rána tolik vadí, tak si ji vyříznu.‘ Popadl meč a vysekl si zraněné místo, že mu z nohy trčela holá kost. Strašnou ránu si zavázal šátkem a se smíchem se zeptal mého otce: ‚Takhle se ti to líbí víc?‘ Můj otec jen vyděšeně přihlížel. Pak se rozloučili, otec odcházel a stále se nemohl vzpamatovat z toho, co viděl. Příštího dne jsme šrí Dévpurídžího navštívili. Chtěli jsme vědět, jak se mu daří. Ukázal nám nohu. Byla úplně zahojená, bez jediné stopy po strašné ráně, bez jediné jizvy.“ Následující příhodu vyprávěl bývalý lovec: „Jednou jsem se vracel z lovu a v koši jsem měl asi tucet zastřelených ptáků. Vtom jsem uviděl v dálce Dévpurídžího. Rychle jsem schoval koš do křoví, abych ho nerozzlobil. Dévpurídží došel ke mně a zeptal se: ‚Cos to schoval do toho křoví?‘ ‚Nic, pane,‘ povídám. ‚Nic?‘ ‚Něco pro své děti,‘ vykoktal jsem. ‚Na svoje děti myslíš, ale nenapadne tě pomyslet na děti těch zabitých ptáků?!‘ řekl Mistr přísně. ‚Před Bohem nic neschováš. Dej sem ten koš!‘ Podal jsem mu koš, on odkryl víko a stal se zázrak! Zastřelení ptáci zatřepali křídly a vylétli z koše. Po téhle příhodě jsem přestal lovit a zabíjet zvířata.“ „Ve vsi nedaleko ášramu v Kailáši slavila jedna rodina z kasty MÍNÁ svatbu dcery. Svatební veselí bylo najednou přerušeno tragédií. Dívka jménem Khétí padla mrtva k zemi. Radost a smích se změnily v zoufalství a pláč. Naštěstí dlel v té době šrí Dévpurídží v ášramu. Příbuzní k němu zanesli mrtvou, padli mu k nohám a prosili ho o pomoc. Šrí Dévpurídží si děvče prohlédl a řekl: ‚Není mrtvá. Z té ještě jednou bude dobrá manželka a zbožná matka. Tak a teď se, děvče, prober z meditace!‘ Khétí otevřela oči a usmála se na svého záchrance. Dodnes žije Khétí se svým manželem Lálá Rámem Mínou ve vesnici Mádhópuru v okrese Síkar ve státě Rádžasthán.“ Podobný zázrak udělal šrí Dévpurídží v rodině zesnulého rádžpúta šrí Bálú Singha v městečku Džalundá: „Jedné noci zemřel Bálú Singhův synáček. Zoufalí rodiče přinesli mrtvého do ášramu k Dévpurídžímu. Byla půlnoc a šrí Dévpurídží na ně hněvivě křikl: ‚Tady není žádný hřbitov! Koukejte odsud zmizet. Každý za mnou přijde, jenom když má nějaký problém nebo když něco potřebuje.‘ Prosebníci ale věděli, že je Mistr jenom zkouší. Trpělivě čekali, až se uklidní. Jejich trpělivost a důvěra byly brzy odměněny. Za chvíli vyšel šrí Dévpurídží z ášramu, přikázal jim, aby přinesli dřevo ze tří vesnic a rozdělali oheň. Když příbuzní splnili příkaz, vzal Mistr deku přehozenou přes mrtvého chlapce a roztrhl ji na dvě půlky. Půlkou dítě znovu přikryl a druhou půlku podal matce se slovy: ‚Vezmi ten cár a zavaž ho na větev támhletoho stromu.‘ Matka běžela ke stromu a třesoucíma se rukama uvázala kus deky na větev. Jakmile utáhla uzel, dítě otevřelo oči a začalo dýchat. “ Dlouho neexistovala žádná Dévpurídžího fotografie. Když chtěl Mistra někdo fotografovat, říkal: „Můj obraz je slunce. Chce-li se někdo podívat na můj obraz, ať se podívá do slunce.“ Jednomu umělci nicméně dovolil, aby ho vyfotografoval. A tak se nám zachovala alespoň jedna fotografie jeho fyzické podoby. Slova šrí Dévpurídžího nikdo nezapisoval. Zachovalo se jen několik zaznamenaných výroků:
Jednoho dne sdělil šrí Dévpurídží svým žákům, že následujícího dne opustí své fyzické tělo, aby se znovu spojil s Kosmickým Světlem. Lidé tomu nemohli uvěřit, protože Mistr byl při plné síle a úplně zdráv. Příštího dne se však jeho slova naplnila. Při meditaci opustil tělo. Později byla na onom místě postavena malá modlitebna. Všichni aspiranti jógy jsou pod šrí Dévpurídžího ochranou. Vědění obsažené v systému Jóga v denním životě je darem šrí Dévpurídžího a šrí Maháprabhudžího. Šrí Dévpurídží nás ochraňuje a prokazuje nám svou lásku a milost, kdykoli a kdekoli na něho myslíme.
|
