|
Bhagaván šrí Díp Nárájan MaháprabhudžíBHAGAVÁN ŠRÍ DÍP NÁRÁJAN MAHÁPRABHUDŽÍ byl vtělením čisté lásky a pravdy. Žil od roku 1828 do roku 1963 v indickém státě Rádžasthán. Ještě žijí lidé, kterým šťastný osud dopřál ho poznat. Všichni podávají svědectví o jeho neuvěřitelných činech a zázracích přinášejících poznání a osvícení. Jeho duch a jeho učení nás vedou k tomu nejdůležitějšímu v životě: k sebeovládání a k sebepoznání. Vstup Maháprabhudžího do tohoto světa byl doprovázen pozoruhodnými událostmi. Oba jeho rodiče, hluboce věřící a zbožní lidé, se dennodenně modlili, aby na zem sestoupil Bůh v lidské podobě, který by potíral zlo a vedl lidi v jejich duchovním hledání. Paní Čandandéví, Maháprabhudžího matka, uviděla jedné noci při rozjímání zářivé světlo a bylo jí sděleno, že se v jejím domě zrodí Božská Duše v podobě jejího syna. Za devět měsíců přivedla na svět syna, při jehož zrození se ve všech staveních ve vsi rozsvítila sama od sebe světla a z nebe padal déšť bílých květů. Podle zvyku pozvali rodiče k dítěti astrologa, a ten potvrdil, že v duši jejich syna přebývá božská síla. Jeho milost bude lidi zbavovat karem a povede je k osvobození. Astrolog určil jméno dítěte: DÍP – Světlo. Rané dětství prožil chlapec u rodičů. Odmalička z něho vyzařovala zvláštní energie, kterou vnímali všichni, kdo se ocitli v jeho přítomnosti. Když bylo Dípovi pět let, odvedli ho rodiče k učiteli sanskrtu. Chlapec se chtěl naučit nejen písmenkům, ale i jejich skrytému duchovnímu významu. Proč znak označující základní mantru ÓM (A-U-M) sestává právě z těch a těch složek? Co symbolizuje například počáteční znak dévanágarské abecedy „A“? Ohromený pandit na otázky pětiletého dítěte nedovedl odpovědět, a tak se mu od Maháprabhudžího dostalo vysvětlení. Do jinošského věku pásl Maháprabhudží krávy pro obyvatele své rodné vesnice. Když mu bylo čtrnáct let, šel si podle védské tradice najít gurua. Stal se jím šrí Dévpurídží. Šrí Dévpurídží přikázal svému žáku zřídit ášram u vsi Barí Khátú. Zde pak prožil šrí Maháprabhudží většinu života. Za svůj život vykonal bhagaván šrí Díp Maháprabhudží bezpočet zázraků. Už jako chlapec přivedl k životu zemřelé děvče. Dodnes žijí někteří z těch, které přivedl zpátky na zem ze světa mrtvých. Dovedl odvrátit sucho, přivolat déšť, vrátit slepým zrak a němým řeč. Znal myšlenky lidí. Věděl, co koho čeká a jaké má kdo za sebou karmy. Věděl, co se děje na místech na míle vzdálených. Žádný zázrak však neudělal proto, aby stavěl na odiv své nadpřirozené schopnosti, všechno dělal jenom proto, aby pomohl svým bhaktům a lidem vůbec. Maháprabhudžího moudrost naplňovala všechny, kdo přišli do jeho blízkosti. Všem rozdával milost a požehnání, nedělal mezi lidmi rozdíly. Chudý, bohatý, nízký, vznešený – všichni si byli před ním rovni, všichni byli půdou, do níž sel semena pravdy. Své poselství vyjadřoval Maháprabhudží často v duchovních písních – bhadžanech. Prostřednictvím bhadžanů, které zpíval krásným a prý daleko se nesoucím hlasem, vysvětloval SATJA-SANÁTANA-DHARMU – to znamená pravý, skutečný vztah mezi Bohem a jeho stvořením, vztah, který je vztahem totožnosti mezi duší vesmírnou a duší jednotlivé bytosti. Tento vztah je základním zákonem vesmíru, neboť celý vesmír má jedinou podstatu, a tou je Bůh. Jediný, věčný, nekonečný. Je cílem všech náboženství. Různá náboženství jsou pouze různé cesty, které vedou k tomuto cíli. Proto má být každé náboženství respektováno. Teprve až si lidé uvědomí jednotu v různosti a jeden začne respektovat podobu a cestu toho druhého, bude na světě mír. Na začátku roku 1963 oznámil Maháprabhudží svým žákům, že 5. prosince téhož roku opustí tento svět. Stalo se přesně tak, jak určil. Ášram, kde Maháprabhudží strávil život, se stal poutním místem. Dodnes jsou tam intenzivně cítit světcovy božské vibrace. Maháprabhudžího duše už nepřebývá v hmotném těle, ale to neznamená, že opustil své bhakty. Jeho duch je všudypřítomný. Světlo, které rozsvítil v srdcích žáků, je věčný božský plamen, jehož je Maháprabhudží součástí. Než Maháprabhudží opustil svět, dovolil jednomu ze svých nejbližších žáků, aby zaznamenal jeho dílo. Tím žákem byl paramahansa svámí Mádhavánanda.
|
